Uchopit vlastní sílu a zároveň si nechat pomoct

"Po planetě běhají miliony debilů a navzájem si dělají poradce."

Přesně takový pocit jsem měla na víkendovém Festivalu zdraví pod hvězdami. Spousta kartářů, bylinkářů, šamanů, specialistů na absolutní lásku, odborníků na vysoké úrovně vědomí. Útržky rozhovorů jako "…a tady ten kámen, když si přiložíte sem, má blahodárné účinky na slezinu…", nebo "…to se vám totiž stalo proto, že vám někdo provedl malou zradu – ne nic velkého od někoho blízkého, ale třeba mikrolež, nevrácení knížky, neodepsání na zprávu. Proto máte napuchlou pravou nohu, rozumíte?", vykládá sebejistě mladá kartářka s šátkem na hlavě. Paní její slova nekriticky hltá. Čeká na řešení, které jí kartářka určitě přikouzlí. Určitě má lék na její problém, je to přece odbornice kartářka. Dál už jim nevěnuju pozornost. (Potkala jsem pak kartářku ještě na toaletách, kde si sundala šátek a odhalila skoro plešatou hlavu.)

Každý vám tu nabízí své zázračné řešení, které zaručeně funguje. V lepším případě jemu funguje, protože v něj věří. A pokud budete dost věřit, bude vám na povrchu fungovat taky. Krásně o svých řešeních a metodách hovoří, zní to vše logicky, jasně. Vykládají vám věci, které si někde přečetli nebo jim je někdo řekl. Opakují to, co se naučili třeba na kurzu. Parafrázují, opičí, přežvýkávají.

Myslím, že slova se dost přeceňují. Někdy je lepší nemluvit a udělat čin. Dělat činnost.

Ode mě klienti také očekávají, že jako masérka je budu zahrnovat hromadou nastudovaných informací. Že na ně budu vrhat jednu poučku za druhou. Také si myslí, že mám řešení na jejich problémy. Klienti mi pokládají otázky, na které odpověď nemám, a ani ji nemám v úmyslu hledat. "No a tady mě občas tak jako píchne, co tady je? Čím to může být?", ptá se mě mile paní a ukazuje si někam na lýtko. Jako bych měla rentgenové oči. Myslím na to množství nervů, svalových vláken, lymfatických drah, miliony buněk, blokované energie, špatné chůzové stereotypy, přílišnou konzumaci cukru, nešťastný vztah, sebedestruktivní programy a další stovky možností, co tam může být v nerovnováze. Nebo spíše, co je v nerovnováze jinde v systému těla, mysli a duše, a projevuje se to na lýtku. Jak to mám sakra vědět? Jak může někdo očekávat, že budu racionálně vědět odpověď na takovou otázku. Jak může kdokoliv s čistým svědomím na takovou otázku dát jistou odpověď? Vynášet diagnózy o vašem těle, a to s velkou pokorou, umí na světě pár lidí, kteří svému poslání zasvětili život a dalo by se říci, že vědí, co dělají. Modernímu lékařství se to zatím moc nedaří.

Masáž je dokonalý doplněk k vaší vlastní snaze dát svému tělu to nejlepší.

Masáž není zázračné řešení. Masáž podporuje samoléčebné schopnosti vašeho těla, dává impulz, uvolnění. Pomáhá, ale není konečné řešení. Je to blažený stav, nádherný, vzletný i se vší bolestí, která k tomu někdy patří. Masáž vaše svaly vždy uvolní. Pokud ale vy sami nemáte snahu rozvíjet a zlepšovat svůj vztah k tělu ve své každodennosti - to znamená zdravý přirozený pohyb, dobré jídlo, dobrý spánek, duševní pohoda a tak dále - nebude masáž nic než chvilkový zážitek. Nu nicméně ale i ten chvilkový zážitek je boží.

Myslím, že slova se dost přeceňují. Někdy je lepší nemluvit a udělat čin. Dělat činnost.

Nechci vzletnými frázemi lákat klienty. Nejradši bych vám jen řekla: Prostě to přijďte zažít. Nebo nechoďte. Ale nečekejte, že zázračně vyřeším vaše problémy.