O otužování

Co píšu není univerzální návod na otužování, ale způsob, který funguje mně osobně. Dopracovala jsem se k němu zkoumáním, a stejně tak si každý otužilec musí přijít na to, co funguje a vyhovuje zrovna jemu :)

Na Vánoce 2022 jsme s Kamčou Kamila Nováková dostaly nápad "co si tak ze srandy skočit do štěrkáče? Jen po stehna". Neměly jsme záměr pouštět se do nějakého otužování, ale už nám to zůstalo. Ledová voda, pro tělo tehdy nepochopitelný vjem, se sama začlenila do našich životů jako stálý tvorný prvek.

Naše otužování není přikrášlená ceremonie. Někdy jsme sprosté, někdy hekáme nebo ječíme; to, co z nás leze pouštíme ven (a pak se smějeme tomu, že to zní jako špatné porno). Jindy je to neexpresivní, mlčíme a v tichu prožíváme posvátnost chladu každá v sobě.

Otužujeme se žensky vnímavě. Nejde o to pánovitě pokořit a ovládnout vodu ani své tělo. Prostě se potkáváme s chladem. Vztahem k chladu překonáváme vlastní limity; budujeme si odolnost skrze vědomý diskomfort.

Ne, nedělám to ráda. Fakt se mi do té vody ani trochu nechce. Ledová pálí. Nejradši bych se na to vysrala, nesnáším studenou vodu. Ale ve chvíli, kdy do vody jdu, se tyto implantáty na povrchu osobnosti rozpouštějí. Není žádné "nesnáším". Probudí se ve mně divoženka a ta vnímá chlad jako zdroj. Ví, jaký smysl to celé má.

Jak to vypadá v praxi:

Před otužováním si např. zdravě zanadávám, vystřílím ze sebe to, jak se mi strašně nechce a jak můžu dělat něco tak idiotského. Klidně vyslovím nahlas jakoukoliv banalitu, co mysl vygeneruje. To je moje práce s myslí. Do toho se rozehřívám – skáču nebo běhám nebo tancuju. Je to kumulační fáze, kdy pohybem a hlasem vyrábím sílu. Potřebuju cítit v těle proudící krev. Zároveň je to rituál, který už posílá tělu signál, co se bude dít. Hezky se tak připraví na šok produkcí adrenalinu.

Jakmile vstoupím do vody, nesmírnost chladu mě vrhne do absolutní přítomnosti. Monolog mysli se vypne, a to je jeden z klíčů: neprobíhá myšlení. Tělo instinktivně ví, co má dělat. Paže ví, kdy se mají pohybovat a tancem mě kotvit. Taky ví, kdy mají znehybnět, aby se šetřila energie. Střed těla drží teplo, chrání vnitřní orgány. Dokonce můžu cítit, jak v absolutním objetí chladu moje tělo teplo vyrábí. To je pro mě asi nejzvláštnější fenomén: ze středu těla září teplo, které chlad nenechá vstoupit.

Nikdy jsem z toho nebyla nemocná, "nechytla" zánět močových cest, vaječníků ani angínu, neslezly mi nehty. Možná proto, že poznám, kdy mám vylézt ven – ne hlavou, ale tělem. Jo, párkrát se mi stalo, že jsem chtěla být borka a říkala si "ještě to chvilku vydržím, překonám se, ještě aspoň minutku navíc", protože, upřímně, ono to jde vydržet docela dlouho. Ale pak jsem se ještě půl hodiny v autě třepala a nemohla řídit :D Taky se mi někdy stane, že mi tak vymrznou prsty, že je necítím, nejde s nimi hýbat a nechutně to bolí. Bolí i obnovování krevního oběhu poté, co se prsty probudí k životu. Prsty jsou pro mě na celém otužování to nejhorší.

Příjemné to prostě není. Ale ta prapůvodní hrdost, ta fascinace, že něco takového můžu dělat, ta síla, kterou to přináší je nepopsatelná. Narovnává mě. Ledová voda je moje spojení s původním člověkem. Jako by mi za zády stáli všichni ti svobodní moudří primitivové a usmívali se. A samozřejmě taky spojení se sebou samou, přímočaré, pravdivé, bez ceremonií. Ledová voda je život, přímý ponor do ducha světa.

Jakmile vyjdu z vody ven, primární je se rozpohybovat. Pohyb má dokonce přednost před oblékáním. Cokoliv, u čeho pohybuji všemi končetinami. Teplo ze středu je třeba distribuovat do periferních částí a je třeba to udělat poctivě. Taky je super se u toho třít ručníkem, prokrvovat pokožku. Ta má být pořádně růžová. Růžová je zdravá barva po otužení. Pak se oblékám, zaizoluji tělo zvenku. Tehdy se začíná i vracet plné uvědomování prožitého, a to je pro mě fáze obrovského přílivu síly. Síla není jen pocitová, chlad je prokázaným zdrojem buněčné energie.

Co se děje v těle:

Dobré dávkování chladu zlepšuje imunitu, protože chlad stimuluje tvorbu bílých krvinek. To mám potvrzeno z praxe, např. naposledy mi po otužení zmizelo škrabkání v krku. Otužování je taky zdroj prospěšného krátkodobého stresu, který pomáhá budovat odolnost. Krom toho se v těle vytváří hnědý tuk – tuková tkáň s vyšším obsahem mitochondrií. Hřeje víc než tuk bílý (ten, kterým tloustneme) a má schopnost jej spalovat, přirozeně ho mají zvířata (i proto mohou žít v zimě venku) a malé děti, dokud pohodlí civilizace nenahradí jejich přirozenou ochranu proti chladu. Když je tělo v ledové vodě, dochází ke stažení cév, teplo se koncentruje do středu těla k vnitřním orgánům (na úkor končetin, hlavně prstů), jakmile vylezete ven a rozehřejete se pohybem, cévy se uvolní a teplo vám nateče zpět. Otužování tak podporuje elasticitu cév. A je i zlepšovačem nálady – stimuluje tvorbu hormonu adrenalin, serotonin, endorfin a dalších.

Po otužování je super šok a stres vyvážit doma pohodičkou a teplíčkem, dát si čaj, postarat se o sebe, obejmout své milé, pochválit se, jak jste skvělí, že jste to zase zvládli. Vstřebat a vychutnat prožité.

Takže koho to láká a chtěl by chodit s námi – určitě mi napiš!